Legenda o Magikovi: Zrození vyvolené - Kapitola 3: Henry, temný Dark Magik

Mezitím se na jiném místě potuloval magik s jizvou přes oko a levou tvář, táhnoucí se až k dolní čelisti, působící poněkud temně. Do cesty se postavili dva magikové. Jeden z nich promluvil na toho s jizvou: "Hej! Ty!" Ten neznámý se na ně koukl. "Magik s jizvou! To tebe chce. Půjdeš s námi!" On však pokračoval dál, jako by na něj ani nepromluvili. "Stůj sakra a udělej to, co ti my nařídíme!" "Já nikoho poslouchat nebudu. Zmizte a nechte mě na pokoji!" Řekl ten zjizvený a pokračoval dál. "Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém." Vzápětí se objevilo pět dalších magiků, ale ten podivný magik se ani neotočil, aby se podíval, co se za ním děje, šel prostě dál, jako by mu to bylo lhostejné. Jeden z nich se na něj vrhl, skočil mu na záda. On se jen vzpřímil na dvě nohy a smetl ho tím, že roztáhl ruce. V jeho očích se zaleskl plamen zuřivosti, pokrčil ruce v loktech a zařval. Otočil se a vytáhl drápy snad maximálně a vrhnul se do útoku. Zasáhl útočníka drápy, pak ho jedinou ranou odhodil několik metrů, a nakonec použil plamenný dech a popálil ho plamenem a jeho protivník nebyl schopen dalšího boje. Kdyby byli ve filmu, nejspíš by právě teď začala hrát nějaká hrdinská melodie. Ti dva jen koukali. Magikové si rozhodně slabými soupeři a jejich boje byly dlouhé, ale tenhle magik vyřídil svého soupeře během chvilky bez jakékoliv námahy. "Někdo další?" "Neuvěřitelné. Kde bere tu sílu, obyčejný magik a vyřídil ho během pár vteřin." Ale ten s jizvou se jen zasmál. "Obyčejný? Vy nevíte, kdo jsem..." Vrhli se na něj i ti zbývající čtyři, ale on je vyřídil stejně rychle. Dokonce použil element, který nečekali – temný. Pak se otočil na ty dva s vrčivými zvuky, vypadal v tu chvíli jako zuřivý tvor bez inteligence. Ti dva se jen koukli na sebe a utekli pryč. Ten neznámý se rozeběhl a nakonec odletěl.

"Kam to vlastně jdeme?" Zeptala se Lucky Marca, stále se nesoucí na jeho zádech. "Někam, kde nesvítí to mizerné slunce tím svým mizerným světlem..." Zavrčel. Zarazila se nad odpovědí, ale moc to neřešila. "Nemám rád ostré světlo." Dodal, aby zmírnil vyznění své předchozí odpovědi. "Drž se." Vzlétl a letěl dál jedním směrem. Jak tak letěl, oči mu zeleně zářily magikou a něco mumlal v cizím jazyce, obloha se začala měnit. Nedávné slunce zahalily velké bouřkové mraky. Teplota o něco klesla, takže nebylo takové horko (ochladilo se náhle z 39 stupňů minimálně na pouhých 15 stupňů) a začal foukat vítr. Nebyl silný, ani slabý, bylo to minimálně několik kilometrů v hodině a také byla o něco větší tma. Marco přestal mumlat a jeho zeleně svítivé oči opět zhasly. "Tohle už je o dost lepší." Liboval si a přistál. Lucky z něj seskočila, dívala se nahoru na nebe. "Jak to, že nastala tak náhlá změna počasí?" "Tak znáš to, chvíli vedro a najednou div nesněží." Jistě, že si počasí dělá tyhle rozmary, ale tohle rozmar nebyl. Marco si prostě jen pomocí jakého si zaklínadla upravil počasí, tak, jak ho chtěl, ale jak? Stál hledící do dálky na čtyřech, jeho ruce byly osvalené, měl krátké, ale husté hnědé vlasy tmavé tolik, že se zdály mít černou barvu, jestliže jste se nepodívali pořádně. Byly také trochu rozcuchané, pokud nepoužil hřeben, což nepoužíval, tak často. Jeho oči byly šedé a téměř, jako by neměly žádný pohled. Měl tmavý knír a tmavé strniště, které se táhlo od konce vlasů až k bradě. Měřil asi 190 centimetrů, pokud stál vzpřímeně. "Co budeme teda dělat?" Zeptala se ho. Podíval se na ní a otočil se směrem od pryč. "To nevím." Náhle se otočil se zlým výrazem v očích a šel k ní. Lucky byla nejdříve překvapená z jeho pohledu, po té začala couvat přikrčeně dál. "Nejdřív někoho zaženeme do kouta a až ho budeme držet v hrsti, tak mu skočím po krku..." Zastavil se a usmál se. Lucky na něj vyjeveně zírala. "Dělám si srandu, ty posero." Přitáhl ji jednou rukou zpátky k sobě. A objal. "Ty možná, ale co když se opravdu objeví on?" "Kdo zase?" "Pán zla." "Ne, neobjeví." Lehl si zrovna tam, kde stál, na břicho opřený o loket a s nohama do strany a opět přitáhl Lucky k sobě tak, že se nemohla ani hnout. "Ty mi po něm nějak toužíš." "To né, já bojovat nechci, bojím se ho, ale jestli o mně ví a je tak silný, proč se ještě neukázal, pokud sem jeho nepřítel, proč nevyužije toho, že ještě nejsem schopná se bránit?" "Ví, že ho čekáš, co by z toho měl, kdyby se objevil jen tak?" "Jak to myslíš?" "On není zlý, věř mi, je mnohem horší, hraje si, baví se, pokud jsi jeho soupeř, nejdřív zničí tvého, ducha, tvoje srdce, nemluvě o tom, co s tebou provede fyzicky a teprve pak tě zabije." "Proč? Proč takhle?" "Já nevím." Lucky pobledla, popoběhla dál a chvíli hleděla na nebe. Pak se vrátila k Marcovi. "Marco, kdo ty vůbec jsi? Věděl jsi mý jméno, ale já tě vůbec neznám." „To je tajné." "Ty si tajemný." Jen se usmál "Ani nevíš jak." Vstal a šel dál. "Tak. Ty chceš něco naučit?" Lucky běžela vedle něj a střídavě za ním. "Umím jenom Neutrální oheň." "Hmm, neutrální element, ten máme společný. Tohle nebude dlouho trvat, stačí jenom umět ovládat svý myšlenky." Zastavili se před velkým stromem. Byl zřejmě starý nejméně čtyři sta let. Majestátně sahal do nebeských výšin. "Teď skolíme tenhle strom." Postavil se Marco na dvě nohy se zdvihnutou rukou s drápy připravenou k seknutí, jako by se právě chystal s někým bojovat. „Teď předvedu Neutrální dráp. Uděláš přesně to, co udělám já." Jeho drápy se zeleně rozzářily, seknul do stromu. Ve stromě zůstala pořádná díra. Stále však hrdě stál. Marco se opět podíval na Lucky, tentokrát v očekávání. „Mysli na to, že chceš udělat to co já, použít neutrální dráp, jakmile budeš mít tu myšlenku pod kontrolou a tvý drápy budou zářit drž ji a jen sekni.“ "Není tohle ničení přírody?" "Příroda se obnoví. Jinak tě to naučím asi těžko. Do toho, chci to vidět." Lucky napřáhla ruku připravená provést útok. Myslela na to, ale nic se nestalo. Nechápavě se podívala na Marca. "Lucky, pamatuj si jedno. Ta síla je součástí tvé mysli, ale musíš to skutečně chtít udělat, nejen na to myslet." Lucky se zadívala na svou ruku, dívala se na ní několik minut a v duchu přemýšlela o to, co chce provést. Najednou se její drápy magicky modře rozsvítily a Lucky napřáhla ruku: "Neutrální..." a sekla s ní do stromu. "...dráp!" Marco se usmál. Strom ještě stál, i když byl celkem poškozený. Marco se opět zatvářil jako předtím a pokračoval ve své lekci: "Neutrální střela!" Opět mu zasvítily oči zeleně a z obou vyšly zelené paprsky, které se spojily v jednu střelu a zasáhly strom. "Tak teď ty, dělej." Lucky se na něj překvapeně podívala, ale pak se začala soustředit na strom. Po chvilce se jí oči rozsvítily modře a vyšla z nich Neutrální střela, Marco žasl, že se na podruhé už dokázala tak koncentrovat, aniž by si musela dopomáhat slovy. Ve skutečnosti z toho v nitru zuřil. "Tak jo, víš co? Urychlíme to. Neopakuj to po mně." Řekl podrážděně a pokračoval: "Neutrální pěst. Další útok, budu to předvádět a říkat ti názvy, ať je víš. Dávej pozor, řeknu to jen jednou.“ Marco dal ruku v pěst a jeho ruka se zeleně rozzářila a praštil do stromu. Zbytek magiky se od stromu odrazila tak, že Lucky raději udělala pár kroků zpátky. Strom se naklonil a vypadalo to, že každou chvíli spadne. "A poslední, co předvedu, bude Neutrální síla, radši odstup ještě dál." Lucky Marca poslechla a zacouvala ještě dál. Marco vyletěl několik metrů do vzduchu, zvedl obě ruce nad sebe a v jeho rukách se začala tvořit obrovská zelená koule. Nakonec byla větší, než sám Marco, který ji vyhodil na strom. Při dopadu s sebou smetla i okolní keře a země se trochu otřásla. Když magika zmizela, na místě po ní zůstala jen spoušť. Lucky se nervózně rozhlížela kolem. Marco klesl zpátky na zem. "Pak je ještě Neutrální štít." Dál ale už nic nepředváděl. "Chrání před neutrální, zemní a Ohnivou magikou. Poslední je Neutrální bouře, nejsilnější útok. Smete i veškeré tvé okolí a jeho účinky nějakou chvíli přetrvávají. A to je všechno, co ti dnes řeknu. Je ti to jasné, Lucky?" "Jo asi jo, myslím, že určitě." Byla ještě trochu rozpačitá. "Tak fajn. Stmívá se, takže tě dopravím zpátky, vyskoč mi na záda!" "Vážně musíš?" "Musím, tak dělej!" Skočila mu tedy na záda a Marco vzlétnul a za pár minut byl na místě, kde se setkali poprvé. Lucky z něj seskočila, ale divila se. "Proč tady. Proč ne blíž?" Marco už se chystal k odchodu. "Já blíž nemůžu." Vydal se na odchod. "Marco?" Zastavil se, ale neřekl nic, ani se neotočil. "Uvidíme se ještě?" "Tak tím si můžeš být jistá." Řekl s podivným úsměvem a zmizel.

Lucky se ve večerním šeru vracela pomalu zamyšleně k chrámu, když se před ní najednou objevil magik. Lucky si ho prohlédla od zdola nahoru, stál na dvou nohách, měl obyčejné šedé kraťasy, černé triko, tmavě hnědé krátké rozcuchané vlasy, modrozelené oči protáhlý obličej, ostré lícní kosti, lehké strniště a byl asi dva metry vysoký. Na rukou měl dobře vyvinuté svaly a měl červenou jizvu přes oko po levou tvář až k dolní čelisti, která nebyla vůbec pěkná napohled. Byla špatně zhojená a byť to byla už jen jizva, vypadala jako čerstvá rána, ačkoliv šlo vážně jen o jizvu. Byl to ten samý magik, který ráno lehce porazil pět magiků. Lucky na něj upřeně hleděla. Dokud nepromluvil. "Ahoj Lucky." "Vy mě znáte?" "Chci tě varovat." "Před čím?" "Před Marcem. Je to léčka, Lucky. Chce tě zabít..." Jen se na něj nevěřícně podívala. "On mě učil, proč by to dělal?" "Protože to on je Pán zla." Lucky se tvářila čím dál víc nepřátelsky. "Kdo jsi?" "Jmenuju se Henry." "Henry..." Lucky si vzpomněla, co jí říkal Ignitos. "Dark Magikové jsou nepřátelští, až zlí, jeden takový se tady blízko potuluje, jmenuje se Henry." "Ne, ty jsi Dark Magik a určitě jsi lhář!" Obořila se na něho, ale pak se jejich oči vzájemně střetly. Lucky vykulila ty svoje a Henryho tvrdý výraz přešel do zmateného. Ona hleděla do těch jeho zelenomodrých očí. Najednou jakoby hleděla přímo do jeho duše. Zatímco ho každý vnímal jako temného a jistě temným je, ona přesto viděla něco jiného, viděla zoufalou osamělou duši toužící milovat a být milována. Zmatenou a možná i vyděšenou a najednou, věděla, že není ani zlý ani nebezpečný, viděla něco, co ji spoutalo, a nedokázala uhnout. Cítila divný pocit, bylo to jako opijum. Nevěděla, co to je, ale nedokázala se odtrhnout. On se na ní také stále díval jako přikovaný. "Proč se na mě takhle dívá a proč se na ní musím dívat já? Proč prostě neodletím?" říkal si v duchu. "Proč nejsem schopný se ani hnout, co je to za pocity?!" Mezitím padla tma. Stáli naproti sobě, hledíc jeden druhému do očí neschopni slova, odtrhnutí, pohybu, neschopni ničeho. Kdo ví, jak dlouho by tam takto stáli, kdyby je nevyrušili Ignitos s Rianem, kteří hledali Lucky. "Lucky!" Lucky zvedla hlavu na Ignitose. Henry se na strážce podíval docela jiným pohledem, než jakým se díval na Lucky. Možná by nebyl považován za nebezpečného, kdyby se pořád netvářil jako mrzout. "To je Henry." Henry se na Riana podíval se zavrčením, poté se podíval znovu na Lucky. Ta jen skoro neznatelně vrtěla hlavou, nadechla se, jako by chtěla něco říct, ale neřekla nic, jen na něj hleděla, ačkoliv chtěla říct něco jako neodcházej, ale nezmohla se na nic. Rozeběhl přímo k ní, přeskočil ji a s dalším skokem vzlétl a odlétal pryč. Stále ho pozorovala. Strážci mezitím přistáli, Rian sledoval Henryho. "Udělal ti něco?" Kontroloval ji Ignitos. Nebyla schopná odpovědět, dokud jí Henry nezmizel s očí. "Ne."Její odpověď zněla tiše a pochmurně. "Kde jsi byla? Bylo přece dohodnuto, že budeš v blízkosti chrámu, když půjdeš ven.“ "Jsem už dospělá, nemusím ti říkat o každém kroku, který udělám." "Nejsi dospělá, není to, jako u lidí, ještě ti čtyři roky zbývají, jsi mládě, pro tvé pochopení, kdybys byla člověk, bylo by ti tak 14 maximálně 15 let a tady ti hrozí nebezpečí. Mým úkolem je ochránit Nejvyššího magika před Dark Magiky, jako je Henry, a hlavně před Pánem zla, než přijde správný čas." "Cože?" "Pán dobra je nejvýše postavený v našem druhu, dokonce výš než jsme my, strážci. Naproti tomu Dark Magikové, například Henry je psanec, je nebezpečný a..." "Psanec?! A kdo o tom, že je psanec, rozhoduje?! Ty???" Skočila mu do řeči pobouřená tím, že Henry, díky kterému teď cítí to úžasné opijum, je podle vůdce strážců jen pouhým psancem a vlastně by se nic nestalo, kdyby tu nebyl. Svět by se nezbořil, svět možná ne... "Co je to s tebou?" Koukal na ní nechápavě. Pochopila, že nemá cenu Ignitovi cokoliv říkat a tak jen mlčela. "Měli bychom se vrátit." Připomenul Rian. Ignitos se začal otáčet. "Jdeme." Lucky šla po čtyřech pomalu za nimi, když jí najednou pravá ruka klesla víc, než levá. Podívala se dolu a uvědomila si, že stojí pravou rukou v Henryho stopě. Na chvíli se zarazila, zvedla ruku, pak se smutně se sklopenou hlavou plahočila za strážci.

Tu noc moc nespala. Musela neustále myslet na Henryho a na ty jeho oči. Většinu od něj na první pohled odrazovala jizva. Ale ona si stále vybavovala ty nádherné modrozelené oči, které byly dveřmi do jeho duše. A to, co cítila od chvíle, co se do nich podívala. Věděla, že je to láska, ale netušila, že ty pocity můžou být takto silné. Ležela na balkóně chrámu a zírala na hvězdy na nočním nebi. "Henry." Pronesla sem tam šeptem jeho jméno a vzpomínala na to, jak před ní stál a snažila si vybavit jeho hlas, který si nepamatovala víceméně proto, že mu v tu chvíli nevěřila. Henry v noci seděl na skále nedaleko chrámu a hleděl před sebe do dáli, jako kočka jen tak sedící na sloupu a přemýšlel. "Proč jsem tu Lucky vlastně varoval? Jenže, vždyť mě k ní neustále něco přitahuje? Láska?" Henrymu se nechtělo přemýšlet o lásce. Seskočil a na dvou běžel pryč. Byl rychlý jako stín, seskakoval z různých strmých kopců nebo z nich za pomoci drápů, dalo by se říci sjížděl. Neměl cíl, ani nevěděl, kam se řítí a nezáleželo mu na tom. Miloval život v noci a tmu, protože v ní měl klid. Nikdo z nočních tvorů si netroufl se mu stavět do cesty. Stejně jako většina Dark Magiků se ve tmě cítil mnohem lépe, než ve dne. V době, kdy magikové spí, on byl nejživější. Když strávíte několik let ve tmě, v temnotě, kde nemáte pojem o tom, zda je den a jaký je čas, naučíte se obratnosti, jakou umí málokdo. Tma se stane vaším ochráncem a temná podstata vaší zbraní. Henry se pohyboval s přesností a rychlostí ninji. Přirozeně jako ostatní magikové měl noční zrak. Henry téměř dokázal splynout s tmou. Díky těmto schopnostem byl Henry ve tmě téměř neporazitelný. Ve dne byl venku, jen pokud si obstarával jídlo. Většinou spal, ale jakmile padla noc, byl jejím pánem, pánem sám sebe a měl svobodu. To bylo jediné, co opravdu měl.

Druhý den Lucky chtěla najít Henryho. Byl s ní ale jeden z pracovníků z chrámu, a tak po něm nemohla pátrat. To Ignitos ve svých obavách s ní vyslal magika, co na ní měl dát pozor, na obranu, před případným útokem, nejen Pána zla. Lucky měla zlost, že nemůže udělat to, co by zrovna chtěla, že se musí podřizovat nějakým rozkazům, ani nevěděla, kam jde, když se před ní objevil Marco.

"Nazdar." Lucky před ním udělala pár kroků zpět.

"Marco? Ty?" Marco se ušklíbl.

"Jasně, že já, kdo jiný? Tváříš se, jako bych tě měl sežrat." Lucky se tvářila nepřátelsky a držela si od něj odstup. Tentokrát už jí přátelský nepřišel, spíš naopak. Vyvolával v ní podivné negativní pocity.

"Spíš zabít, ne?"

"Zabít?" Marco se začal přibližovat k Lucky. "Prosím tě, co to plácáš?"

Lucky znovu zacouvala. "Nepřibližuj se!" Marco dal ruce ve znamení já nic.

"Fajn." Ve skutečnosti v nitru zuřil. Podíval se na její dozor. "Hej, ty budeš zřejmě jeden z pomocníků ve chrámu, že? Můžu mít k tobě menší prosbu?" Marco přišel až k němu, on se na ně podíval stejně nedůvěřivě jako Lucky.

"Radši zmiz." Marco ho však ignoroval.

"Mohl bys..." Najednou v tak velké rychlosti, že ani jeden z nich neměli šanci cokoliv zaregistrovat, Marco z kapsy svých kraťas vytáhl kapesní nůž a zabodl ho magikovi přesně na smrtelné místo, přímo před očima Lucky. "...zemřít!" Začal klesat k zemi. Marco mu stále držel v temeni nůž a pomalu klesal s ním. Se zákeřným vražedným úsměvem se mu díval přímo do očí. "Ano, to je ono. Miluji pohled na oči, do kterých přichází smrt. Řekni mi, ty tupče, jakou cítíš bolest? Jaké to je, pomalu umírat?" Slastně, zákeřně se zasmál. "Cítím na ruce teplou krev. Já miluji tyhle okamžiky." Marco na něj zíral ještě další 10 minut, dokud opravdu nebyl mrtvý. Poté se se svým vražedným výrazem otočil na Lucky. Ta stála v naprostém šoku neschopná pohybu jen zírající na tu hrůzu. Marco začal mluvit tónem, jakoby se vůbec nic nestalo. "Jen pro pořádek Lucky, já se s tebou chtěl vážně spřátelit, ukázat, co všechno ti můžu nabídnout, ale tys mě vážně dožrala.“ si roztrhl tričko, pod kterým měl tílko, takže mu bylo vidět na paže, kde měl siluetu černé dračí hlavy, tím odhalil svoji pravou identitu. Lucky to trochu probralo z šoku.

"Znamení boha temnoty… Ty jsi Pán zla!"

"Doufám, že se překvapení povedlo. Škoda, že nedávám autogramy." Marco skočil k ní, levou rukou ji brutálně chytil za krk a zvedl do vzduchu. Lucky se snažila dát jeho ruku pryč, ale neměla na něj dostatek síly. "Nepříjemné, že? Mohl bych tě teď hned zabít a věř mi, že na to mám největší chuť, ale byla by to nuda. Ještě si spolu pohrajeme." Odhodil Lucky několik metrů, řekl myšlenku pro temnou dimenzi. Ve vzduchu se otevřela temná dimenze a Pán zla v ní zmizel. Lucky se po chvíli zvedla, přišla k tělu magika, co ji měl hlídat a podívala se na jeho obličej, ale záhy musela uhnout pohledem a zacouvat. Uvědomila si, že cítí pálení a bolest na krku. Sáhla si tam, a když se znovu podívala na své prsty, byla na nich krev. Marcovy drápy jí projely kůží. Zrychleně dýchala a byla ještě v šoku. Znovu si vzpomněla na Henryho, kéž by tu byl. Po chvíli zírání, tak řikajíc do blba, se pomodlila za toho mrtvého k Bohu světla. Pak se otočila.

"Marco, ten vrah!" Pomyslela si a s touto myšlenkou běžela pryč. Nevěděla, kam běží, ale když se jí zdálo, že je dostatečně daleko, zastavila se a začala pobíhat na místě

"Marco, kde jsi?! No tak, Marco ukaž se!" Najednou se zvedl vítr, otevřela se temná dimenze a Lucky do ní byla vtažena. Dopadla na zem stejně tvrdě jako při prvním teleportu do Elemementálního světa. V temné dimenzi byla tma a zima, zde měly negativní emoce hmotnou podobu a mohly na vás útočit. Když se Lucky zvedla, uviděla před sebou Marca s tím svým vražedným usmívajícím se výrazem.

"Copak máš na srdci, že mě tak voláš."

"Ty! Tys ho zabil!" Ukázala na něj prstem. Marco měl jen výsměšný výraz, jako by se bavil. "Jsi chladnokrevný vrah!"

"Počkej, mýlíš se, já nejsem chladnokrevný vrah. Já jsem několikanásobný chladnokrevný vrah. Nemáš představy o tom, kolikrát už jsem tak krásně zabil." Lucky se neovládla, zařvala

a skočila po Marcovi, ten ale rychle reagoval a odrazil ji pěstí.

"Troufáš si na mě?! Jak myslíš. Za to zaplatíš, Lucky!" Marco vzal Lucky, silou ji opřel o skálu a zasadil ji několik ran pěstí do hrudi a břicha. Lucky se skácela k zemi. I přesto měla dost sil se ještě zvednout. Její oči modře zasvítily."Neutrální střela!" Marco se ovšem útoku vyhnul a pro změnu zaútočil on.

"Zemská smršť!" Lucky, netrénovaná a absolutně nepřipravená k boji, nebyla schopná snést rány Zemské magiky a znovu padla, přesto se však snažila zvednout. Marco vzal svůj kapesní nůž, který mezitím očistil a bodl jí ho do srdce. Lucky vydala zvířecí řev bolestí, Marco jí drápy poranil střídavě na obou bocích. Pak odstoupil a vyslal na Lucky tmavě fialové světlo. "Temná horečka!" Lucky dostala plný zásah. Ležela na zemi neschopná se pohnout, až na mírné zvednutí hlavy. Téměř jako by ochrnula.

"Hypere, pomoz mi." Prosila v duchu ve chvíli, kdy ji šlo opravdu o život, a modlila se. Marco stál nad ní, chystající se ji zabít. Napřáhl ruku s drápy, aby to dokončil. Najednou se ale odněkud ozval výkřik.

"Ledový štít!" A Lucky najednou jako by pokryla ledová kopule. Marca to překvapilo a než se stačil vzpamatovat odrazil ho elektrický výboj vyvolaný Elektrickou magikou. Když se Marco postavil, stál před ním Henry tvářící se jako šelma, chystající se bránit své mládě. Lucky ho přes led vidět nemohla, přesto věděla, že tam je. Ve skutečnosti dokázala cítit jeho blízkost, protože ho milovala.

"Ty?!" Marco byl opět rozzuřený.

"Ano! Já! Nečekals mě, co?"

"Za to ty si na mě vzpomeneš po každým pohledu do zrcadla!" Henry zlostně zavrčel.

"Vypadni!" Křikl Marco "Stojíš mi v cestě."

"Přesně proto jsem tady. Ji nezabiješ!"

"Jestli nezmizíš, tak zabiju nejdřív tebe!"

"Nepovídej. Prošel jsem touhle dimenzí, jsem Dark Magik na okraji společnosti. Vážně myslíš, že se bojím tvých výhružek, že se bojím smrti? Já klidně zemřu, nemám co ztratit." Henry vzlétl pár metrů do vzduchu, dal ruce nad sebe a začal tvořit obrovskou Ohnivou kouli. "Ohnivá síla!" Marco se samozřejmě vyhnul.

"Nejdřív Ledový štít, blesk a teď oheň.“ Chvíli přemýšlel „Ta jizva..." Uvědomil si Marco Henryho unikátní sílu, a že by se dala využít. "Nemám teď čas si tady hrát, dokončím to později." Odletěl pryč. Henry pomocí ohnivé magiky zničil Ledový štít a vzal Lucky do náruče.

"Lucky! Lucky podívej se na mě!" Lucky otevřela oči a mírně zvedla hlavu a na okamžik hleděla do těch očí.

"Henry?!" Řekla z posledních sil. Síly neměla, ale byl tu on. Věděla, že je v bezpečí. Rychle ji zaledoval hrudník, bolelo ji to, ale probodnuté srdce masivně krvácelo a on se to snažil zastavit. Jako magika, ji to nezabije, ale mohlo by to způsobit řetězové, horší následky v jejím těle.

"Drž se při vědomí, jasné? Nesmíš usnout." Teleportoval se s ní zpět do Elementálního světa, do své skrýše, ale ať se snažil rychleji, už byla Lucky v bezvědomí. Opatrně ji položil do jeho provizorních peřin, tedy aspoň něčeho, co to připomínalo, bez ohledu na krev. Omyl, ošetřil a obvázal jí rány. Pak nemohl dělat nic, jen na ní hleděl. Uvědomoval si, jak málo stačilo, aby přišel pozdě, a kdyby zemřela... Ona musí žít! Ne kvůli válce, ale kvůli němu. Musela žít, aby mohl žít on.