Půl dne prohledávali policisté ulice New Yorku. Bylo 3. ledna 2011, venku mrzlo a všude byl sníh. Vešli do jedné opuštěné rozpadající se budovy, v jedné, ne zrovna čisté zapadlé ulici. Bylo to doupě bezdomovců a narkomanů. Většina z nich byla sesunutá na podlaze, jen někteří měli to štěstí, že pod sebou měli starou otrhanou matraci. Všichni byli v zuboženém stavu nejen díky ulici a zimě, která nyní v lednu panovala, u mnoha z nich za to mohly i drogy. V budově byl cítit zatuchlý pach a drogy. Většina z těch chudáků byla tak mimo, že ani nevěděli, že se tam objevili dva policisté. Ti se podívali na fotografii, kterou měli u sebe a rozhlíželi se, jestli tam hledanou osobu někde nenajdou. Nakonec ji zahlédli. Jejich podezřelá byla mladá, podle toho, jak vypadala, ve věku přibližně 18i až 21 let. Přesto už tam ležela na roztrhané matraci a zdála se zdrogovaná, jako mnoho jiných kolem ní. Dívka si však všimla, že jdou k ní. Vstala a rozeběhla se k nejbližšímu oknu. "Stát! CSI, New Yorkská policie!" Vykřikl jeden z policistů a rozeběhli se za ní. Jeden z nich ji chytil u okna. Otočila se, a praštila ho pěstí, čímž se dokázala vymanit a z pravé kapsy kalhot vytáhla kapesní nůž. "Nesahejte na mě!" Vyhrkla agresivně a bylo vidět, že je pod vlivem drog.
Policisté vytáhli zbraně a namířili na ní. "Položte to! Položte ten nůž!" Řvali jeden přes druhého.
Ona těkala očima z jedné zbraně na druhou. Došlo jí, že mají navrch. "Do hajzlu!" S povzdechem pustila nůž a dala ruce nahoru. Okamžitě jí začali nasazovat pouta, což se agresorce moc nelíbilo. "Au! Opatrně, fízlové!" "Na zvláštní zacházení nemáte nárok." Prohledali jí kapsy, našli v nich pár zásob drog, injekčních stříkaček, nějaké peníze a kreditní kartu. "Ale to je kreditní karta naší oběti. Jste zatčena za napadení policisty a za vraždu." "Počkat... Vražda?" Vytřeštila oči podezřelá. Jeden z policistů zvedl nůž, ten byl sice zrezivělý a tupý, ale na pobodání by stále stačil. Odvedli ji do policejního auta a odjeli na služebnu CSI.
Přivedli podezřelou na stanici. Jeden z policistů ji odvedl do výslechové místnosti, druhý to šel oznámit nadřízené. Zaklepal na kancelář jejich kapitánky. "Dále." Ozvalo se. Policista vešel. "Agente Stevensone, nějaké zprávy?" Zeptala se kapitánka. "Šéfko, máme jí. Našli jsme jí v jednom feťáckým doupěti. Teď je ve výslechovce na jedničce, ale je sjetá, měla u sebe zásobu drog. A taky kreditní kartu oběti." "Dobře, já si podezřelou převezmu. Víme něco k totožnosti?" "Neměla u sebe žádné doklady. Jo, a kladla odpor, praštila mě a vytáhla na nás kapesní nůž." "A v pořádku? Přidám to k obvinění." "Jsem v pohodě." "Fajn. Vezměte ty drogy na analýzu k Emily, chci vědět, co brala." Rozkázala kapitánka. Mezitím podezřelá chodila po výslechové místnosti a nebyla při tom samozřejmě potichu. "Hej! Tak přijde sem někdo?! Někdo schopnej, kdo má IQ aspon 130?!" Kapitánka jí chvilku pozorovala pomocí zrcadla, které oddělovalo výslechovou místnost. V jedné ruce držela kelímek s vodou, zatímco ve druhé měla složky. Měřila 171 centimetrů, měla hnědé vlasy, styl účesu na tzv. mikádo, normální postavu a hnědé oči. "Hej, slyšíte, vy hlupáci?! Kdo tady tomu velí?!" Kapitánka vešla dovnitř. "Já tu velím. Sedněte si." "Ne, dík." "Sednout!" S nevlídným vrčením si podezřelá sedla. Na sobě měla staré roztrhané kalhoty a starou zelenou bundu, která měla na mnoha místech díry. Byla vysoká asi 173 centimetrů. Vlasy měla hnědé a dlouhé až příliš, zacuchané na mnoha místech a měla hnědé podlité oči, což bylo běžné u narkomanů. Vlastně by se dalo říct, že vzhledem se kapitánce i podobá. "Tak co bude?" Řekla podezřelá, když si sedla. "Budete mě teď obviňovat, hrozit mi, ať se přiznám a zkoušet ty vyslýchací fígle?" Kapitánka se na chvíli odmlčela, než něco řekla. "Nechcete vodu?" "Jo, vlastně jo." Dala jí kelímek s vodou. Podezřelá jej vypila hned a položila zpět na stůl, načež ho kapitánka vzala. To podezřelou trochu probralo. "To snad ne. Já jsem takovej hlupák!" "Díky." Usmála se kapitánka. "To ty drogy." "Jistě." Odešla. Dala kelímek do sáčku a nalepila na něj lísteček s písmenem A. Ve své kanceláři odebrala svou DNA a dala ji do druhého sáčku, na který přidala lístek s písmenem B. Vyšla z kanceláře a zastavila si policistu: "Odneste tohle do laboratoře, je na tom DNA, ať to Emily porovná kvůli příbuznosti, co nejrychleji, základní test a hned potom, ať volá rovnou mně." "Dobře." Policista převzal vzorky a odběhl. Kapitánka se vrátila k podezřelé. "Tak fajn. Jsem kapitánka Olivia Connors." Představila se. "Connors? Vážně? Máte příjmení jak voják." "A vy zas máte slušně naplněný rejstřík." Otevřela složku a četla: "Neznámá číslo 3648. Vloupání, krádeže, rvačky, nezákonné užívání drog, vandalství a teď navíc napadení policisty a podezření z vraždy." "Jo, hele, s tou vraždou mě nespojíte." "Já se vás snažím nejprve spojit s realitou." "Víte, je to vtipný, ještě v děcáku jsem koukala na kriminálku, kde herečka té policistky vám byla dost podobná a dokonce měla stejné křestní jméno." "Bavíte se?" "No vlastně jo." Uchechtla se podezřelá. "Jste sjetá jak tágo." "Ano, připouštím, že ano." "Já mám času dost. Pokud vám to přijde vtipný, můžu přijít za dvě hodiny." "Ne, to ne, to bych nezvládla. Co chcete?" "Začneme vaším jménem. Lucky Reeves. Ironie, co?" Connorsová se na chvíli odmlčela. Ukázala Lucky fotku. "Víte, kdo to je?" Lucky se podívala na fotku. Byla na ní žena, kterou nedávno zavraždili a jejíž kreditní karta se našla právě u Lucky. "Ne. Vím, že je to ta mrtvá a vím, kam míříte, ale já ji nezabila." "Měla jste u sebe její kreditní kartu." "Jo, vzala sem ji, ona už byla mrtvá."
"Takže chcete říct, že jste okradla mrtvou ženu?" "Jo, ona už to nepotřebovala. Hele, okradla jsem ji, ale mrtvá už byla a já dělám, co je nutný, abych přežila." "To vidím." Kývla Connorsová pohledem směrem k její levé ruce, kterou měla Lucky posetou modřinami a vpichy od drog. "Laskavě mě nesuďte." "Nesoudím vás, já jen nechápu, jak můžou drogy pomoct někomu k přežití." "Víte, ve skutečnosti jsem génius." "Nepovídejte." Řekla Connorsová s ironií v hlase. "Drogy dočasně snižují IQ, můj mozek musí pořád pracovat a já pořád přemýšlím. Na ulici jsem musela myslet jenom na to, co jsem dřív zavinila, nedá se s tím žít, ale s drogami se to líp snáší." Connorsová se opět odmlčela.
"Nezabila jsem ji." Pokračovala najednou Lucky. "Ale vím, kdo ano. Viděla jsem to. Byla jsem sjetá, ale můj mozek funguje i tak. Chtěl pak zabít i mě, protože jsem ho viděla. Zdrhla jsem." "Dokážete ho popsat?" "Ano. Ale neudělám to." "Proč ne?" "Strčíte mě do vězení. Proč bych vám měla pomáhat." "Můžete si to ulehčit." "Ne dík." Začala být roztěkaná a sem tam se nervózně podrbovala a zatřásla hlavou. "Ale vy vyloučit chcete." "To ano." "Tak mi dejte otisky." "No, fajn, musím totiž jít." "Nikam nepůjdete, i pokud vás vyloučíme, máte toho dost. Navíc, začínáte mít absťák, chcete se sjet." "No a co. Vy mi nepomůžete." "Mohla bych vám pomoci." "Jo, pomoc fízlů znám, jen blbý řeči." "Měla byste tu pomoc přijmout, za chvilku vám bude opravdu zle." "Nějakou chvíli ještě přežiju." "Fajn." Connorsová se zvedla, vzala pouta a připoutala Lucky k sobě. "Co to zase děláte?" "Někoho vám představím." "Jděte do hajzlu!" "To můžu. Máte jen dvě možnosti. Buď vás teď zavřu do cely a tam vás nechám a věřte, že to bude hodně bolet, až přijdou křeče, zvracení a bolesti. Nebo teď uděláte, co řeknu a já vám dávám své slovo, že se vám pokusím pomoci, jak budu moci. Vyberte si."
Lucky tentokrát mlčela.
"Fajn a teď jdeme!"
Connorsová ji zavedla do forézní laboratoře. Na skleněných dveřích laboratoře bylo velkým bílým písmem napsáno: Criminal Laboratory & IT Department, což v překladu znamenalo: Kriminální laboratoř a počítačové oddělení. Pod tímto nápisem bylo menšími písmeny: Responsible persons: D.Sc. Emily Black - Laboratory Chief, což v překladu znamenalo: Odpovědné osoby: Doktorka Emily Black - vedoucí laboratoře.
Když tam vcházely, Connorsová si ani nevšimla, že Lucky vzala vázu, co byla po její levé straně, vyhodila z ní kytku a napila se. Doktorka Emily Black, která v laboratoři pracovala se na Connorsovou tázavě podívala. "A kdo je tohle?" Zeptala se Lucky, když zaregistrovala osobu, která byla v gotickém oblečení, měřila asi 170 centimetrů a měla dlouhé, černé vlasy, zelené oči a střední postavu, která značila mírnou nadváhu. "To je nějaká zástupkyně fandů upírů? Divný lidi já mám ráda." "To je doktorka Emily Black, naše forézní expertka. Pomůže vám." Connorsová Lucky posadila na židli a připoutala jí tak, aby nemohla utéct. "Liv, co se děje? Kdo to je?" Koukala Emily stále tázavě na kapitánku. "To je na dlouho." Connorsová šla s Emily trochu stranou. "Poslyš Emily, pamatuješ, jak ses snažila svého ex-přítele dostat z drog a namíchala si něco, co ho zbavilo té touhy po droze." "Jo, tohle. Vlastně to byla směs působící v části mozku, kde je centrum psychické závislosti a ty látky v tom kokteilu..." "Emily, já tomu nerozumím, zajímá mě, jestli to dokážeš vytvořit znovu." "Jo, to ano, mám napsaný postup." "Tak to vytvoř." "Dobře."
Do hovoru jim vstoupila Lucky, která stále byla fascinovaná gotickým vzezřením Emily Black. "Hej vy... temná slečno, můžete mi dát jinou sklenici vody? Tahle mi nechutná."
Emily od ní vzala vázu a donesla jí skleničku s vodou. Do laboratoře přišla Kate Loreen, policistka a shodou okolností také kamarádka Lucky Reeves z dětství. "Tak je to fakt pravda." Kate přiběhla k Lucky: "Ahoj Lucky, poznáváš mě?" "Mám dobrou paměť. Ahoj, Kate dlouho jsme se neviděly." "Vypadáš příšerně, proč ses tak zřídila?" "To víš, jsem holt dcera smůly."
Connorsová jim do toho vstoupila. "Kate, odveďte prosím vás Reevesovou zpátky do výslechové místnosti." "Jasně."
Lucky vypadala čím dál hůř, tentokrát už ji nic vtipný nepřišlo. Začala se potit a pomalu se jí dělalo zle, potřebovala dávku.
Kate po zjištění, že CSI zatkla Lucky Reeves, zavolala i jejich druhou známou Anežku Smile z FBI. Connorsovou si vzhledem k událostem zavolala do posledního patra ředitelka CSI Sophie Adamsová. "Olivie, proč vodíš podezřelou z vraždy, byť v poutech po CSI? Asi nemusím zmiňovat, že je to porušení předpisů, takže předpokládám, že proto máš vysvětlení." "Je to moje ztracená neteř."
Ředitelka se zarazila. "Ta, o které jsi mi říkala?" "Ano." "To mě sice mrzí, za jakých okolností si ji našla, ale na tom to nic nemění." "Tvrdí, že ona to nebyla a že viděla toho, kdo tu ženu zabil, ale nechce spolupracovat." "Nebo nikdo třetí není a ona byla až moc zdrogovaná." "Sophie, já s ní mluvila. Není to vražedkyně, je spíš nešťastná a zoufalá." "Zoufalí lidé, dělají zoufalé činy. Liv, já chápu, že jí chceš pomoci, ale pokud zabila..." "Nevěřím tomu." "Kde je teď?" "Ve výslechové místnosti, Kate Loreen jí hlídá. Dala nám dobrovolně otisky, Emily to prověřuje i s tím nožem, co měla u sebe." "Jdeme tam." Zvedla se ředitelka. Přišly do laboratoře. Emily se s podivem podívala na ředitelku Adamsovou. "Co přivádí paní ředitelku sem ke mně?" "Máte něco ohledně naší podezřelé?" Zeptala se ředitelka a Emily začala mluvit. "Prověřila jsem její nůž, krev na něm není žádná a její otisky jsou pouze na kabelce naší oběti. Za to na oblečení naší oběti i na ní bylo spousta cizích otisků mužského původu, dle rozmístnění zápasila nejspíš s vrahem, takže tahle podezřelá není náš vrah. Bohužel ty mužské otisky v databázi nejsou. Jinak ty drogy… složení odpovídá učebnicovému pervitinu, což je zvláštní, protože tyhle léky jsou tlumící, pervitin ale člověka nabudí, což znamená, že u sebe měla dvě drogy s naprosto opačným účinkem. A ještě jedna věc - ta DNA, cos mi dala k porovnání Liv, je to matka s dcerou." "Díky." Řekla Connorsová. "Na slovíčko." Obrátila se ředitelka na Connorsovou. Odkráčely z laboratoře. "Ty máš DNA své sestry?" Zeptala se ředitelka, když šly chodbou. "Byla to má DNA. Jsme identická dvojčata. Šlo jen o běžný test." "Aha. Zdá se, že z nejhoršího je venku, ale i tak... Drogy, krádeže, výtržnictví, rvačky, vloupání do domů... Z toho jí jen tak nedostaneš." "Naše agentura by jí mohla dát podmínku, mohla by to odpracovat tady. Dělají to běžně." "Ale ne s každým, navíc je tvá neteř, bohužel těžce drogově závislá a léčba psychické závislosti na drogách trvá měsíce." "S drinkem od Emily to může být hned..."
Ředitelka se na kapitánku vážně podívala. "Chceš jí dát vypít nějaký drink, o kterém nikdo nic neví, a který je experimentem doktorky Blackové?" "Nemám na vybranou." "Ale máš. Teď je z ní svědek, Norringtonová jí může dát dohodu, léčebna místo vězení." "To není jisté." "Liv..." "Je to dcera Jacka Reevese." Řekla Liv najednou. Ředitelku ta informace zaskočila. "Jacka Reevese, toho génia, kterého naše agentura hledá?" "Ano toho." "Počkej, počkej. Tvoje sestra je manželkou Reevese?" "Nevím, jestli je manželkou, ale partnerkou určitě a vím to jistě, protože to sám Jack tenkrát Lucky přivezl ke mně. Sophie, dala sem jim slovo, že se o ni postarám a selhala jsem, já jí musím pomoct." Ředitelka si povzdechla. "Zavolám nahoru, řeknu jim, že jsme s největší pravděpodobností zatkli dceru Reevese a osvětlím jim situaci." "Díky." "Neděkuj, zbytek záleží na nich. Zatím odvez svou neteř do nemocnice. S pouty a ať je tam hlídající policista. Oficiálně je stále zatčena, pokud vedení nerozhodne jinak. Ale ten experimentální drink šéfům vysvětlíte s doktorkou Blackovou vy." "Ale stejně dík." Kapitánka šla rovnou do výslechové místnosti, ale tam nikdo nebyl. Rozhlédla se po oddělení. "Kde je naše zatčená osoba?" "Na záchodě." Odvětil jí od telefonu jeden z jejích lidí. Connorsová tedy běžela na toalety. Pohled, který se jí naskytl, nebyl moc pěkný. Lucky Reeves se skláněla nad záchodovou mísou, celá rudá, zpocená, uslzená, s třasem a v křečích. Kolem ní stála Kate Loreen a Anežka Smile, agentka od FBI, další dávná kamarádka Lucky Reeves a také známá kapitánky Connorsové. Lucky zaregistrovala kapitánku Connorsovou. "Prosím, hrozně to bolí. Musím si píchnout!" Vyhrkla na kapitánku zoufale. "Musí do nemocnice." Řekla Anežka s pohledem na Connorsovou. "Já vím." Odpověděla Connorsová. Vytáhla z kasy klíče od auta a podala je Anežce. "Vezměte ji do mého auta, stojím na své rezervačce, hned tam budu." "Jasně." Anežka si vzala od Connorsové klíče a poté společně s Kate zvedly Lucky, která se jim vzpírala. "Tam mi nepomůžou! Potřebuju dávku, hlupáci!" "Tam ti určitě pomůžou." Řekla Kate mírně, zatímco Anežka byla o něco ráznější. "To je bez diskuze, taky bys mohla mít zástavu." Odvedly ji.
Connorsová si mezitím zavolala jednoho policistu. "Sbalte se, naše zatčená musí do nemocnice. Budete jí hlídat. Nemocnice Bellevue." "Jasně šéfko." Policista si šel pro věci.
Connorsová si vzala ty své a šla odvézt Reevesovou do nemocnice.
Kapitánka Connorsová šla do nemocnice hned druhý den, aby zjistila nejnovější informace. Byla tam více jako příbuzná, než jako policistka. Doktor jí informoval o tom, o čem zatím mohl. "Pacientka je podchlazená, podvyživená a dehydrovaná, prodělala velmi silné abstinenční příznaky, takže je oslabená, selhávaly jí ledviny, ale od včerejška jí podáváme tekutiny, živiny a vitamíny a zdá se, že bude bez následků. Poslali jsme vzorky krve do laboratoře na testy na nemoci, které běžně mají narkomani, ale nemá příznaky infekce, ovšem, kdybyste ji nepřivezli, nejspíš by už brzo zemřela na selhání ledvin. Nyní je na sedativech." "Jak dlouho tu bude muset být?" "To záleží na testech. Pokud se žádná nemoc nepotvrdí, může jít hned, jak přijdou výsledky. Dnes bude spát. Výsledky budou pozítří. "Díky, doktore."
Doktor se odešel věnovat dalším pacientům.
Anežka s Kate přišly za Lucky o dva dny později. Ta už byla při vědomí, ale stále slabá. Nechápaly, proč Lucky nešla ani za jednou z nich, když neměla kam jít, ta se o tom ale moc bavit nechtěla. "Vážně má teď cenu to řešit? Strčí mě do cely, to je postel a jídlo třikrát denně. Bydlení je zařízený." Řekla lhostejně. "Ale no tak, Lucky." Odvětila jí Anežka. "Ty, zrovna ty bys ve vězení nevydržela ani 5 minut."
Lucky se jen usmála. "Ve skutečnosti mám teď pocit, že mi vybuchne hlava, pokud si hned nepíchnu... A do vězení se drogy pašují..." "To snad nemyslíš vážně!" Rozčilovala se Anežka. "Počkej, slyšelas doktora?" Přidala se Kate. "To ty drogy tě málem zabily." "No a? Jsem závislá, co čekáš?" "Ty jsi přece vždycky byla hloubavá, zkoumala si u všeho smysl, pozadí, nebyla jsi lhostejná." "Změnila jsem se, Kate." "Jo, my víme." Vzala si znovu slovo Anežka. "Na High School Junior, 7. třída, po návratu z Evropy, co se ti to tam stalo?"
Lucky se usmála. "Uneslo mě UFO a udělalo ze mě zmetka." "Ha, ha, ha, moc vtipný, stačilo říct, že o tom nechceš mluvit." Do pokoje v tu chvíli přišla kapitánka Connorsová. Lucky si v tu chvíli kupodivu v duchu oddychla. "Ááá, už pro mě přišla policajtka, takže přijďte mě pak navštívit."
Anežka s Kate se s Lucky rozloučily, popřály jí hodně štěstí a odešly. Lucky se podívala na Connorsovou: "Tak co bude dál?" "Jak je vám?" Zeptala se Connorsová upřímně. "Bolí mě celý tělo, mám neustálý nutkání si píchnout perník, nebo tu ukrást léky, ale... aspoň jsem se mohla umýt. Ale proč vás zajímá, jak mi je? Myslela jsem, že si mě jdete jen sebrat." "Slíbila jsem, že se vám pokusím pomoct."
Lucky se uchechtla. "Tak to nebyl kec?" "Doktor říkal, že máte štěstí. Ledviny se vám zotavily a nemáte žádnou infekční nemoc. Prý je to zázrak při vašem užívání drog." "Štěstí? Zázrak?" Protočila Lucky oči. "Říkala jsem vám, že jsem chytrá, génius. Myslíte, že bych si něco píchala jen tak, kde jakou jehlou? Buď jsem si nakradla čistý, nebo jsem si je sterilizovala." "Říkala jste, že jste s těmi drogami začala, protože jste něco zavinila, můžu vědět, co to bylo?" "Proč se tak staráte?" "Protože potřebujete pomoct." "Já myslela, že vy mě máte jen zavřít za mříže." "Myslíte si, že je to tak černobílé? Ano, policejní práce je chytat zločince, ale není zločinec jako zločinec. Vy jste jen zoufalý člověk, který neví, co dělat a takoví potřebují pomoct. Nechte mě vám pomoci, vždyť byste na ulici zemřela." "Možná by to tak bylo nejlepší." Řekla Lucky s odvráceným pohledem. "To neříkejte." Odvětila Connorsová rychle. "Vím, jak si asi připadáte, ale nejste sama, je tu Anežka, agentka Kate..." "Ale o to nejde." Vrtěla Lucky hlavou. "O to vůbec nejde." "Tak o co?" Ptala se Connorsová se zájmem.
Lucky se na ní podívala. "Já jsem... já... nesu vinu za něčí smrt. S tou vinou se nedá žít, proto ty drogy." "Vy jste..." "Přímo ne, ale vlastně..." "Chcete o tom mluvit?" "V mých 11-ti letech mě si mě vzala do pěstounské péče na oko normální rodina, jenže ten otec byl tyran. Měl ještě syna, Michaela. Spřátelili jsme se, byl to jediný blízký člověk, jakého jsem měla. Jeho otec nás týral oba. Michael se mě snažil chránit, tak ho jednoho dne, jeho otec prostě... Zabil ho. Mně před očima."
Connorsová byla šokována, tím co právě slyšela, rychle ale popadla druhou niť. "A vy si myslíte, že je to vaše vina?" "Je to moje vina. Nebýt mě, žil by. Je mrtvej kvůli mně, můžu za to." "Teď budu trochu osobnější. Lucky, není to vaše vina. Vy za jeho smrt nemůžete. Může za to jeho otec, ne vy. Vy jste oběť. Vy oba jste oběti." "To se vám řekne, jenže vy jste..." "Lucky, vy jste Michaela nezabila, ani jste se na tom nepřičinila, jasný?" "To na tý bolesti nic nemění." Lucky se zaleskly oči. "Bude to lepší, časem. Nesmíte to, ale vzdát." "A není to jedno? Jdu sedět." "Možná tu je jiná alternativa." Lucky se na Connorsovou podívala. "Ale musíte si nechat pomoct." "A co nabízíte?" "To vám řeknou moji šéfové." "Ou, až tak shora? Zajímavý... Fajn." "Doktor vám připravuje propouštěcí zprávu." "Jo, to je hezký, jenže nemám co na sebe."
Connorsová vytáhla z tašky, kterou měla celou dobu u sebe oblečení. "Něco tu mám. Máme zhruba stejnou výšku, tak vám prozatím tohle půjčím." Řekla a odemkla pouta, kterými byla Lucky připoutána k lůžku. "Dva cenťáky." Řekla najednou Lucky. "Prosím?" "Jste menší o dva centimetry." "Jak to můžete takhle vědět?" "Mám slabost pro detaily." "Aha." Řekla Connorsová zamyšleně. "Dík. Můžete počkat venku?" "Nemůžu, promiňte, ale máte neustálý nutkání si vzít drogu, nemůžu riskovat váš útěk tím oknem. Až se z té psychické závislosti dostanete, pak vám můžu více věřit." "Jenže zbavit se psychický závislosti trvá měsíce." "Emily Black, ta co jste jí vypila vázu, má něco, co to umí hned." "Páni vážně? Jste zajímavá, víte to? Víte, opravdu jste jak Bensonová z Law and order. Ale teď vážně, můžu se aspoň převléct támhle v koupelně?"
Connorsová nakoukla do koupelny. Okno tam bylo dost vysoko. "Dobrá, běžte." Lucky vzala věci a zavřela se v koupelně. Doktor mezitím přinesl propouštěcí zprávu. Lucky ji podepsala, když vyšla z koupelny. Doktor jí dal pár pokynů, které však pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Connorsová jí potom podala láhev s vodou. "Co to je?" "Voda. Neslyšela jste doktora? Máte teď hodně pít. Koupila jsem ji dole v bufetu." Connorsová připoutala Lucky pouty k sobě a odvedla ji z nemocnice.
Na stanici zavedla Connorsová Lucky rovnou do kriminalistické laboratoře k Emily Black. "Ahoj!" Vyhrkla Emily na obě. Lucky neodpovídala. "Ahoj Emily." Řekla Liv. "Máš to?" "Jo, vše připraveno." "Dobře. Nechám ti tu Reevesovou, pak mě zavolej." "Dobře."
Connorsová sundala Lucky pouta a dala se na odchod. Emily za ní zamkla laboratoř. Lucky už to nevydržela a po odchodu Connorsové vykřikla. "Už to vážně dál nesnesu! Nemáš tu fet?!" "Ne." Odvětila Emily. "Nutkání tady, že?" Ukázala Emily na hlavu. "Roztříští se mi hlava!" "Můžu vás toho zbavit." Emily vzala do ruky sklenici s tmavou tekutinou. "Stačí, když vypijete tohle." Lucky se podívala na sklenici. Divná tmavá tekutina se jí nezdála zrovna důvěryhodná, natož, aby to vypila. "A co to má jako bejt?!" Na to se Emily trochu zarazila. "To nechtějte vědět..." Podala sklenici Lucky. Té se zkřivil obličej, když viděla blíže její obsah. "Co mi to udělá?" "Ztratíte psychickou touhu po droze." "Jo, po kolika sklenicích?" "Po téhle. Do půl hodiny. Ale upozorňuju vás, že je to asi pěkně hnusné, takže to doporučuji vypít na ex. Bude to chutnat asi tak hnusně, jako ten lektvar, který pil Brumbál, než ho Snape zabil." Lucky se podívala na Emily. "Cože? Snape zabil Brumbála?!" "Ano." "Aha. Už to někdy někdo pil?" Zeptala se Lucky s kývnutím na sklenici. "Jojo, nijak vám to neublíží, ale může to vyvolat bolení břicha a bude se vám motat hlava." "Nevím, jestli bych to měla pít." "Vypijte to." Řekla Emily neústupně. Lucky váhala, ale když ji opět sevřel pocit toho, že jí praskne hlava, pokud si hned nepíchne, vypila obsah sklenice opravdu na ex. Emily jí sklenici zase rychle vzala, věděla proč. Lucky se zkroutil obličej snad tolik, jak jen mohl. "Ježkovy oči, co to sakra je?! Nic horšího jsem neměla, a to jsem skoro 2 roky na ulici!" Zvedl se jí žaludek. "Myslím, že budu zvracet."
Emily rychle zavedla Lucky na toaletu, která byla přímo v laboratoři a udělala to právě včas. Když se Lucky vypotácela s toalety, Emily jí podala vodu. "Tohle je zase co?" "Jen voda." "Jo." Lucky se napila vody. "Radši se posaďte, bude se vám točit hlava, možná budete i vidět dvojitě. To zmizí." Odvedla Lucky na židli a sama si sedla naproti ní, vzala si obrovský kelímek, který tam měla a usrkávala z něj brčkem. "Nemusíš mi vykat, když já ti rovnou tykám." Řekla Lucky. "Dobře." Podala jí Emily ruku. "Jsem Emily." "Lucky." Lucky přijala její ruku a přitom si ji prohlížela. Chtěla provést dedukci. Dedukce byla její schopnost, ve které vynikala. Dokázala z jednoho pohledu o lidech zjistit mnoho a také je analyzovat z jejich chování. Byl to hlavní směr její geniality. "Milovnice gotického stylu módy. Má velmi ráda gotiku, ale ne fanaticky nebo nábožensky. Z toho lze dále vyčíst, že má ráda černou barvu, metal a rock a také horory a scifi. Je počítačový odborník, forézní odborník. A také má ráda jídlo. Rozšířené zorničky značí kofeinovou závislost, proto tu zvládá práci sama a zřejmě sem ani nikoho nechce, takže dominantní povaha. Tohle všechno napovídá, že má ztřeštěnou povahu a je hyperaktivní, nejspíš génius a vědec, dle toho drinku. Je to velmi laskavý, emotivní, naslouchavý člověk. Má ráda druhé lidi."
Tohle vše Lucky vyčetla z pohledu na Emily a laboratoř a z těch málo chvil strávených s ní. Laboratoř byla veliká, byla v ní hromada přístrojů, kterým by Lucky nerozuměla, ani kdyby byla při všech smyslech. Byly v ní i tři skleněné mrazáky, jedna menší lednice a tři počítače. Jeden byl na obrovském stole přímo uprostřed laboratoře a další dva byly u zdi vlevo od vchodu. Byla tu ještě jedna místnost, ve které byly jen počítače. Emily tu také měla spousty osobních věcí, většinou ozdobného rázu a takové, jaké by se u fanynky gotiky daly čekat. Na zdi měla i několik diplomů, včetně pár patentů, z čehož se dalo soudit, že už ve svém věku bude finančně velmi majetná. Lucky stejně nejvíc fascinoval obojek, co měla Emily na krku. Byl černý s ostny. Lucky se to líbilo právě proto, že to bylo nevšední. Emily se jí od prvního pohledu zamlouvala i charakterem a povahou, kterou si vydedukovala. Lucky byla ke všem chladná a necitelná a celý svět považovala za nepřátelský, ne vůči ní, nýbrž v obecném měřítku. Ale potřebovala najít aspoň jednoho opravdového přítele, člověka, kterému by mohla plně důvěřovat, svěřovat se mu a být před ním sama sebou. A také, aby nebyla tak osamělá. Emily, která nemohla být o moc starší, než Lucky, se zatím zdála být ideálním kandidátem. Nejen protože působila výstředně a velmi chytře, chytřeji, než ostatní a zřejmě se budou v něčem shodovat, ale i proto, že s Lucky doposud jednala velmi přátelsky a vstřícně. A to i přesto, že Lucky znala jen jako nějakého zdrogovaného zločince. "Takže tohle je tvůj hlavní obor?" Zeptala se potom, co si jí prohlédla. "Jo, tohle je moje království." Řekla Emily. "Je to můj druhý domov. Dělám tu experimenty. Pracuji s důkazy, analyzuju vzorky a dělám s počítači. Miluju tuhle práci." "Jasný." "A co baví tebe?" "No já... se vyznám v psychologii, znám různý psychologický triky, všímám si detailů. A na základě toho všeho dedukuju, jací lidi jsou." "Jak?" Zeptala se Emily velmi zaujatě. "No, většinou mi stačí jeden pohled. Lidé o sobě prozrazují mnoho, aniž by to věděli." "Tak ukaž!" Vyhrkla Emily nadšeně. "Jsi ujetá a ztřeštěná gotička, ale ne fanatik, budeš přední fanynka metalu a zřejmě i rocku. Oblíbená literatura se nabízí sama. Horory a scifi. Dle toho, cos mě donutila vypít, bych řekla, že mimo svojí náplně práce, jsi vědkyně. Vytvořila sis poměrně silnou závislost na kofeinu, málo spíš. Ale nevadí ti to. Pracuješ v celé laborce sama, i když bys nemusela. Zřejmě nemáš ráda, když tě někdo ruší, něco mi říká, že tvoje IQ bude víc, jak 140, takže génius. Máš hodně pochopení pro lidi mého typu, tady je to zajímavý. Bud si totiž někoho ztratila, ale na to nevykazuješ znaky. Takže jsou ve hře další možnosti." Emily zůstala na Lucky upřeně zírat.
"Jo, já vím, většina lidí tohle nesnáší." "Páni!" Vyhrkla Emily. "To bylo hustý!" "Vážně? No... Díky." "Bomba!" "Jsem ráda, že se ti to líbí." Usmála se Lucky, ale pak zamrkala a dala si ruku na čelo. "Copak?" "Motá se mi hlava." "Jo, to je ono. Vydrž to, do půl hodiny to odezní."
Lucky se opřela a zaklonila hlavu. Zírala na strop a začínala být v tranzu. Jak přišlo dvojité vidění, přestala vnímat realitu, včetně času. Náhle uviděla temnou postavu, která se k ní blížila. "Ne, ty ne!" Lucky sebou trhla a otevřela oči, trochu rychleji dýchala. Rozhlédla se kolem. "Dobrý?" Zeptala se Emily. "Zlá noční můra, zlá... Kde to vůbec jsem?"
Emily se nadechla na odpověď, ale Lucky ji zastavila. "Vzpomenu si. Aha, jasně... Bože realita..." Podívala se na Emily. "Tak? Bylo to dobře, ta dedukce?" "Eee.. Jo, jsi hustá." "A to IQ? Kolik teda je?" "Spíš mi řekni, ještě chceš drogu?"
Lucky se zarazila. "No jo, nechci..." Koukla na Emily. "Taky jsi hustá." Emily se usmála.
"Ale mám hlad." Na to se Emily zatvářila zamyšleně. "Je tu kantýna. Čistě teoreticky bychom tam mohly jít, jenže ty jsi oficiálně zatčená..." "Neuteču." Řekla Lucky. "No, já nevím, poruším tím předpisy, a když utečeš, bude mě to stát práci..." "Emily, zatkli mě. I kdybych utekla, chytnou mě, a jestli je tu možnost, že nepůjdu sedět, tím útěkem bych se o ni připravila. Navíc nemám kam jít a jsem unavená. Neuteču." "Dáváš slovo?" "Jo, dávám slovo." "Budu ti věřit." "Jenže... Nemám ani vindru." "Já vím, to neřeš." Emily vzala peněženku. "Jdeme."
Lucky šla za ní. Sjely výtahem do přízemí a šly rovnou do kantýny, která sice pod CSI nespadala, ale byla s ní spojená, takže sem mohl na jídlo kdokoliv. Lucky se rozhlédla po místnosti. Zrcadlově vlevo byly stoly a vpravo byl prodej jídla. Zdi měly dřevěný interiér. Místnost končila druhým východem, který vedl rovnou ven. "Hezká místnost." Konstatovala Lucky. "Moje oblíbená." Reagovala Emily. Lucky sjela Emily pohledem a musela se nad její poznámkou usmát. Stály ve frontě, když se pomalu blížily na řadu, Lucky koukla tázavě na Emily.
"Dej si, co chceš, klidně." Usmála se Emily. "Dobře." Koupily si jídlo a sedly s k volnému stolu. "Dobrou chuť." Řekla Emily. "Taky a díky." Pustily se do jídla.
"Takže, kolik teda máš IQ?" Vrátila se Lucky k původní otázce "Asi kolem 160 bodů. 163 myslím, že to bylo." "To je dobrý, moc dobrý." "A co ty? Vzhledem k tomu, co umíš, taky musíš být velmi chytrá." "To jo, ale IQ test mi nikdy nedělali." "Můžu se na něco zeptat? Proč drogy?" "Přišla jsem o blízkou osobu a nedokázala se s tím vyrovnat." Emily se na to odmlčela. "Omlouvám se." "Nemáš za co. Jen ses zeptala. Ale předpokládám, že máš s drogově závislýma zkušenost." "Jo. Můj ex byl závislej, snažila jsem se mu pomoct, tak jsem vytvořila ten drink." "Neříkala bych tomu zrovna drink, ty chutnají dobře. Pomohlo to?" "Jo, byl půl roku čistej, než se sešel se svou povedenou partou a tam mu zas nabídli kokain." "Vybral si sám, nemůžeš pomoct někomu, kdo nechce."
Emily se zamyšleně podívala před sebe.
Když dojedly, zavedla Emily Lucky ke Connorsové. Ta se na ní podívala nadějně. "Je vám líp?" "No, spíš jsem čistá." "To je moc dobře." "Co ta alternativa?" "Zavedu vás k mým šéfům. Měla bych vám správně nasadit pouta. Domnívám se však, že to nebude nutné, že?" "Ne, nezdrhnu." "Dobrá, pokud ano, ta možnost padá a půjdete sedět." "Já vím." "Tak pojďte." Vyšly na chodbu a daly se k výtahům. Vyjely do pátého patra. Connorsová zavedla Lucky do místnosti, která vypadala jako poradní místnost. Byli v ní dva lidé. Jedním z nich byla žena, afro-američanka s tmavými hnědými vlasy v obleku. Druhý člověk byl holohlavý, poněkud při těle, a to tak moc, že by Emily vedle něj vypadala hubeně. Byl také v obleku. "Posaďte se, slečno Reevesová." Řekl ten tělnatý muž. Lucky si sedla na jednu ze židlí, která byla naproti těm dvěma. Connorsová zamkla dveře a sedla si na druhou židli vedle Reevesové.
Muž se ujal slova: "Jsem Jeff Lars, mimo jiné inspektor New Yorské CSI." Ukázal na ženu vedle něj. "Toto je ředitelka CSI, Sophia Adamsová a kapitánku Connorsovou už jistě znáte." Lars vytáhl z kufru papír. "Než začneme, musíte toto podepsat, abych vás prozatím ušetřil čtení. Jedná se o dohodu o mlčenlivosti, že nikdy, nikde a za žádných okolností nevyzradíte nic, co se zde dozvíte a to i v případě, že naši nabídku odmítnete, což by ovšem znamenalo vězení."
Na to se Lucky pobaveně usmála. "Počkat... To jako vážně?" Přebíhala očima od jednoho k druhému. Tvářili se vážně. "Tak to není vtip? To jsme na nějaké super tajné schůzce?" "Ano." Řekl Lars vážně. Lucky překvapeně přikývla, ale stále se tím bavila. "Podepište to." Řekla ji Connorsová. Lucky si povzdechla. "No dobře." Podepsala papír. "Děkuji." Řekl Lars. "Tím pádem můžeme tedy pokračovat. Jak jsem již řekl, jsem inspektor pro New Yorkskou CSI. CSI ve skutečnosti spadá pod velmi přísně tajnou anti-zločineckou korporaci zvanou ACC, ve které patřím k vedení."
Lucky se tentokrát tvářila jen překvapeně. "Tak tohle je hustý, to by měla slyšet Emily, ta v laborce, líbilo by se jí to." "Doktorka Blacková k nám patří." Odvětil Lars. "Cože?" "Doktorka Blacková patří k ACC, stejně jako zde ředitelka Adamsová, nebo Kapitánka Connorsová." "Takže, ona není polda?" Ukázala Lucky na Connorsovou. "Nikdo tady? Tohle není skutečná policie?" "To jsem neřekl. ACC zřídila Crime Scene International, nebo-li CSI, což je kriminalistický útvar, který řeší těžké zločiny, ovšem nespadá pod státní policejní útvar, ale pod ACC. Takže tohle je policie." "A co je teda ta vaše přísně tajná korporace?" "ACC je před světem utajená korporace, která se zaměřuje na dopadení těch nejhorších zločinců, přesněji těch, které není policie schopná dopadnout. Týká se to hlavně extrémně chytrých jedinců, kteří jsou extrémním nebezpečím pro svět. Navenek jsme ovšem jen výrobci věcí pro policii. ACC funguje v celkovém utajení před světem." "No páni, čím dál lepší." Konstatovala Lucky překvapeně, ale opět i pobaveně. "Myslím, že už tomu rozumím. Zřídili jste vlastní klasickou kriminálku. Oni řeší normální případy, ale pokud se objeví v blízkosti někdo, po kom ta vaše ACC jde, má to prioritu, takže předpokládám, že máte nějaký list hledaných a tyhle vaše kriminálky po celých spojených státech, že?" "Jste chytrá, slečno Reevesová." Řekl uznale Lars. "Nejen po spojených státech, ale i po celém světě." "Jen mi není zcela jasný, proč se to všechno dozvídám."
Inspektor Lars převzal od řiditelky složku. "Toto je vaše složka. Váš rejstřík vydá na pět let vězení. Zde kapitánka Connorsová se ovšem zasazovala o to, že si zasloužíte šanci. Zdáte se být chytrá a takové lidi ACC, potřebuje. Zde je nabídka: Pět let práce pro ACC, přesněji zde na CSI, s určeným dohledem, monitorovacím náramkem a pravidelnými testy na drogy a podmínka trvající po tuto dobu." "Cože?" Lucky se na inspektora podívala, jestli to myslí vážně. "Chcete ze mě udělat poldu a ještě k tomu na vodítku?" "My vám dáváme šanci. Šanci na lepší život a slušnou práci, ale je to na vás, buď my, nebo vězení. Volte moudře, nabídka je tu pouze teď."
Lucky se ironicky uchechtla. "To snad..." Lucky si promnula pravou rukou obličej. "Co bych přesně dělala?" "Chybí mi tu jeden zvláštní agent." Odpověděla ředitelka Adamsová. "Takže fízl. To není dobrá vyhlídka... A další podmínky? Ten náramek jistě není všechno."
Slova se opět ujal inspektor Lars. "Psychologický posudek do tří měsíců od nástupu do aktivní služby. Vezmete drogy, půjdete sedět, vyhodí vás, půjdete sedět, spácháte zločin, nebo porušíte podmínku, půjdete sedět. Výměnou, pokud byste splnila vše, by byl po uplynutí pěti let čistý trestní rejstřík. ACC zároveň nabízí jakoukoli pomoc, kterou jejich zaměstnanci zrovna potřebují." "Takže to, že nemám ani cent a kde bydlet..." "To bychom vyřešili..." "A to, že nejsem polda?" "ACC má pro rekruty jako vy zvláštní program, po kterém by z vás byla oficiálně policistka. Jen záleží, jak rychle se učíte."
Lucky si povzdechla. "Takže buď tohle, nebo klec." "Jak říkám, je to šance a neopakuje se. Uvažujte, střecha nad hlavou, teplá voda, postel, práce, placená práce a myslím, že ne ledajaká. Nebudete mrznout a hladovět na ulici. A jestli máte talent, bylo by škoda promarnit ho vězením, ne? Takže vaše rozhodnutí?"
Lucky si povzdechla. "Fajn... Já to beru."
V tu chvíli si Connorsová nenápadně oddechla. "Dobrá." Inspektor Lars znovu otevřel svůj kufr a vytáhl několik papírů. "Pak musíte podepsat tuto smlouvu a ještě jednu dohodu o mlčenlivosti, mějte na paměti, že porušení těchto dohod znamená doživotí za mřížemi."
Když si Lucky vše přečetla, podepsala, dostala kopii smlouvy. "Tímto jste oficiálně rekrutována do ACC jako zaměstnanec, vítejte." Podal jí ruku. Přijala jí, ale nadšená nebyla. "Chci ale ACC vidět, osobně." Řekla Lucky. "To není problém. Sídlo je ve Washingtnu." Řekl inspektor. "Musíme vám nechat udělat nové platné doklady, aspoň si je vyzvednete. Já se nyní odporoučím. Zbytek s vámi proberou ředitelka Adamsová a kapitánka Connorsová." Inspektor podal Connorsové označenou obálku. "Zatím nashle." Odešel z místnosti. Lucky koukla na Adamsovou. "Budu dostávat výplatu?" "Samozřejmě. Teď běžte s kapitánkou Connorsovou. Řekne vám, co dál." Všichni vyšli z místnosti. "Udělala jste dobře." Řekla Connorsová ve výtahu. "Neměla jsem na výběr, lituju toho už teď. Kdo bude můj dohled?" "Já." "No bezva." Řekla Lucky se sarkasmem. "Ale jak mám vyšetřovat s náramkem na noze, to je nelogický." "V rámci práce samozřejmě budete smět kamkoliv. Běžně pak sem, domů, do pár obchodů a nemocnice."
Na to si Lucky odfrkla. Došly do kanceláře Connorsové. Tam už čekala Anežka Smile. Pozdravila se s Connorsovou a pak s Lucky. "Jak je?" Zeptala se Anežka Lucky. Connorsová si mezitím telefonicky vyžádala jedno monitorovací zařízení, které se dává některým lidem v podmínce. "Realita je naprd." Odpověděla Lucky Anežce. "Jsem tu, abychom vyřešili tvé bydlení." "Jo ták, to je milý." "Mám jeden malý byt na Rivington street, který je prázdný, sice sem ho nabízela k prodeji, ale stáhla jsem to. Můžeš tam bydlet. "Je v něm televize?" "Tvoje starost je televize? Ne, není."
"Co internet?" "Odhlášen, přihlásím ho." "Díky." "Mohla jsi za mnou přijít." "Už je to tu zas." Protočila Lucky oči. "Už to neřeš."
Do kanceláře přišel technik s elektronickým náramkem. Nějakou dobu trvalo, než se to vše nastavilo a uvedlo do funkce. Dali ho Lucky na levou nohu. Do kanceláře nakoukla ředitelka Adamsová a podala mobil kapitánce Connorsové. Ta jej dala Reevesové. Byla to Nokia 6230i se stříbrným krytem. "Služební mobil vám dám hned. Jsou v něm tísňová volání, kontakt na mě, ředitelku Adamsovou a naší linku." Vzala obálku, kterou jí předal inspektor Lars, a vytáhla z ní nějaké peníze, které dala Lucky. "Dnes už můžete jít. Běžte si odpočinout, dejte se do kupy, nakupte si potřebné věci, jídlo, oblečení. Já se za vámi zastavím a sem přijdete v pondělí." "Fajn, čau." Řekla Lucky. Anežka ještě řekla Liv přesnou adresu Lucky, a potom šla s Lucky nakupovat.
Nejdříve šly do kadeřnictví, kde si Lucky nechala upravit vlasy. Potom nakoupily nějaké potřebné věci a oblečení a nakonec to vzaly přes potraviny. Když byly se vším hotové, Anežka zavezla Lucky do Rivington Street. Vystoupily z auta a pobraly věci. "Je to panelák 221, třetí patro a výtah tu není. Jinak ty byty jsou poměrně malé." Vycházely shody. Zdálo se, že panelák je udržovaný, vypadal poměrně dobře a chodby nebyly zatuchlé. "Jak dlouho jsi tu bydlela?" "Dva roky."
Anežka odemkla byt s číslem 27 a vešly dovnitř. Prostor na boty a bundy byl malinký, ale stačil. Lucky položila tašky s věcmi, odložila bundu, která patřila Connorsové, zula se a šla si prohlédnout byt. "Nechala jsem tu veškerý nábytek, když jsem se stěhovala, takže tu všechno je. Navíc jsem tady včera uklidila." Poznamenala Anežka. Chodbička vedla rovnou do obývacího pokoje. V pokoji byla pohovka, skleněný stůl, skříně a police. Rovně přes obývací pokoj byla kuchyň a v ní veškeré vybavení. Lucky se vrátila a dala se chodbou, která byla kolmo od obývacího pokoje. Nakoukla do dveří, které byly na konci chodby, to byla ložnice. Lucky se podívala do posledních dveří, které byly na té chodbě z boku, což byla koupelna spojená s toaletou. "Jo, to půjde." Řekla si Lucky pro sebe. "Už je to tu v provozu? Elektrika, lednice, voda a tak?" Zeptala se Anežky. "Jojo. Měly bychom vybalit to jídlo a dát ho do lednice." Poznamenala Anežka a začala vybalovat jídlo. "To je dobrej nápad, jo." Reagovala Lucky, šla ovšem k jiným taškám. Vytáhla věci na spaní a věci na mytí. "Co děláš?" Koukla na ní Anežka. "Jdu se umejt. Však ty to zvládneš." Lucky zmizela do koupelny. Anežka si povzdechla. Uplynula aspoň hodina, než Lucky vyšla.
Anežka čekala v obýváku. "Právě jsem navázala nádherný hřejivý vztah s vanou. Kam jsi dala pití?" Koukla Lucky na Anežku. "Pití je v kuchyni ve špajzu dole. Jsem ráda, že je ti líp." "Dík." Lucky vzala s kuchyně sodovku a zamířila do ložnice. Anežka šla za ní. "Účty budu platit, než budeš mít výplatu. Internet sem přihlásím v týdnu." "Dobře." Lucky se napila a vlezla si do postele. "Klíče jsou na věšáku v chodbičce u dveří, já je budu mít taky a vchod dole se musí zamykat po desáté večer." "Jojo." Reagovala Lucky se zavřenýma očima. "Dobrou." "Dobrou." Anežka se dala na odchod. "Anežko, zamkni, prosím tě, až odtud půjdeš." "Proč?" "Pocit bezpečí, důležitá to věc." Pronesla Lucky a otočila se. Anežka ji při odchodu zavřela i dveře do ložnice.
Desátého ledna v pondělí kolem třinácté hodiny dorazila na CSI. Musela zazvonit, protože ještě neměla vlastní vstup. Šla rovnou do kanceláře Connorsové, když ji pustili dovnitř. "Reevesová... Vypadáte dobře, civilizovaně." Řekla Connorsová. "Jen zdání, poldo, pořád jsem asociální zmetek." "Neoslovujte mě tak drze." Napomenula ji Connorsová. "Jsem váš dohled a šéf." "No prakticky ještě ne... Čím začneme?" "Než začneme, je tu ještě jedna věc. Ten případ té mrtvé, které jste vzala kreditku." "Chápu, chcete mé svědectví. Uznávám, dodržela jste své slovo. Dám vám ho." "To je od vás laskavé. Sedněte si, sepíšeme to tady." Lucky se posadila naproti Connorsové a popsala jí, co se ten den, kdy ukradla mrtvé kreditní kartu, na tom místě odehrálo, včetně popisu pachatele. Na základě toho šla s Connorsovou za portrétistou, kde pomohla vytvořit portrét. Pak Lucky odešla s Connorsovou započít svůj výcvik. Dostala také spoustu věcí domů, které se musela povinně naučit. Byly to různé paragrafy, zákoníky, trestní paragrafy a ještě mnohem více věcí. Lucky byla v tu chvíli ráda, že umí pracovat se svou pamětí, tak jak to jiní neuměli. Ten den ještě, než odešla, prošla si celou budovu CSI. "To jsi zase sjetá? Že lítáš po celé budově?" Zeptal se agent Stevenson, ten agent, kterého Lucky tenkrát praštila, když ji s kolegou zatýkal. "Potřebuju nový místo na nový palác myšlenek, ten starý je kvůli drogám nepoužitelný." "Palác čeho?" Nechápal Stevenson. Začala mu to vysvětlovat Emily. "Palác mysli, nebo také palác paměti, pomáhá ukládat informace do paměti. Když si v hlavě vytvoříš dostatečně velké místo, jakékoliv, můžeš do něho ukládat informace a nikdy nic nezapomeneš." "Přesně tak." Ukázala Lucky Emily palec nahoru a dál se věnovala svým věcem.
Druhý den, díky svědectví od Lucky zatkli policisté podezřelého. Ten s nimi odmítl mluvit a ihned si vyžádal obhájce. Connorsová zavolala Lucky. Potom, co dorazila, následovala identifikace. "Je to číslo tři." Řekla Lucky jistě při výběru ze šesti lidí a označila právě onoho podezřelého. "Ten zabil tu ženu a chtěl zabít i mě." Identifikovala Lucky muže, kterého přivedli, a který měřil asi 176 centimetrů, měl tmavé oči, krátké černé vlasy, strniště, tmavě šedou mikinu a tmavomodré džíny. Přítomní u identifikace, kromě kapitánky Connorsové, byli také zástupkyně návladního a právník toho muže. Ten byl i přes jasnou identifikaci naprosto v klidu, jen se podíval na zástupkyni. "Tohle nic neznamená. Můj klient se nikdy nedoznal a vaše jediná svědkyně je sama zločinec, co si chce zachránit zadek. A navíc, to vaše svědkyně okradla zavražděnou, jak tedy víte, že není i vrah? Měla byste toho nechat hned, pokud se nechcete ztrapnit před soudem." "Děkuji za radu, pane Burnsi." Řekla zástupkyně vyrovnaně.
Zástupkyně Alexadra Norringtonová už svou práci dělala nějaký ten rok a věděla, jak to chodí. Vždy se snažila dosáhnout maximální spravedlnosti. Měla dlouhé blond vlasy a nosila brýle. Byla vždy slušně oblečená, a i když byla mimo práci, byla poměrně příjemný a chápavý člověk, u soudního jednání byla tvrdá a neústupná, což také bylo potřeba.
"Já viděla jasnou identifikaci. Vražedná zbraň se našla v domě vašeho klienta. Váš klient vraždil a půjde před soud." "Jak chcete Alex. Uvidíme se u soudu, od kterého můj klient odejde jako nevinný." Burns odkráčel za svým klientem. Zástupkyně Alexandra koukla na Connorsovou. "Má pravdu. Reevesová vzala tu kartu, ještě před pár dny byla narkoman." Podívala se i na Lucky. "Rozcupuje vás u soudu na kousky." "Jen když ho nechám." Prohlásila Lucky s podivným úsměvem. "Ten případ vyhrajete vy, zástupkyně, to slibuju. Teď jdu za Emily." Lucky namířila do laboratoře. Emily ji uvítala s radostí. "Počkej, něco pro tebe mám." Řekla a odběhla. Vrátila se s notebookem. "Napadlo mě, že by se ti mohl hodit." "Notebook? Ty mi chceš dát notebook?" Divila se Lucky. "To nestojí za řeč, mám doma ještě tři. A tenhle jsem stejně postavila pro tebe." Lucky se na ní podívala ještě víc překvapeně. "On jde postavit notebook? To prej ne." "Většina to neumí, však se taky podívej, jak vypadá." Lucky se lépe podívala na zavřený notebook, ano vypadal jinak. Byl černý, ale místy i červený. Vůbec nebyl tak placatý, jako netobooky, naopak byl do hloubky o dost větší, takže se do něj vešly mnohem lepší části, než do běžných notebooků.
"Vidíš? Není to notebook jako notebook. A zkus ho potěžkat." Podala notebook Lucky. "Ty jo, celkem síla." Pronesla Lucky. Bylo to na notebook velmi těžké, ale zdálo se, že to Lucky nedělá problém. "Emily, tohle není notebook ale něco jako, monstrum vytvořený šíleným vědcem." "Díky za kompliment. Nejlepší je, že co jsem postavila, umím přestavět, takže, až bude za opicemi, přestavím ho." "Jsi blázen." "Otevři ho." Lucky otevřela notebook, klávesnice a touchpad nevypadaly nějak zvláštně, ale byly tam tlačítka navíc. "Na co je tohle?" Ukázala Lucky na tlačítko. "Jo, tohle zapíná podsvícení klávesnice, tenhle ho mění mezi červenou a modrou, a tenhle zapíná myš. A další ti vysvětlím u tebe. Neboj, je to dělo, nestavím slabý notebooky, nic lepšího v obchodě neseženeš, vyrovná se několika typům počítačů. Windows 7, 4 usb porty a 5tb disk, stačí?" "Počkej." Zastavila jí Lucky. "Zapíná myš? To mi jako chceš říct, že jsi postavila i myš?" "Jo, je sice na dvě mikro baterie, ale bez kabelu a usb. Je tam totiž čidlo, co je i tady, takže funguje jenom na tenhle notebook. Akumulátor je ale vybitej." "No ještě řekni, žes postavila baterii do toho noteboku?" "Jen jsem předělala jinou a upravila ji na tenhle. Večer ti ještě přinesu můj starý router, neboj, je dobrý." "Emily, tohle nemůžu, muselo to být drahý." "Neřeš to a vezmi si to. Je to pro tebe."
Lucky váhala, ale Emily ji přemlouvala, až si notebook vzala.
Soud se konal hned druhý den, ve středu 12. ledna v 9 hodin ráno. Byla tam i Emily, protože chtěla vidět, jak si Lucky u soudu povede. Nejprve řekl obžalovaný svou verzi toho, co se stalo, potom měla řeč zástupkyně Alexandra Norringtonová. Snažila se přesvědčit porotu, že obžalovaný je vinen s pomocí důkazů, které měla. Následně měl slovo právník obžalovaného, ten se samozřejmě snažil o opak. Na řadu přišlo svědectví. Obžaloba předvolala Lucky Reeves, ta za pomoci otázek zástupkyně návladního popsala, co se v onen den stalo, při čemž znovu identifikovala obžalovaného, jako viníka. Ovšem nyní se výslechu ujal právník obžalovaného. "Slečno Reevesová, je pravda, že jste bezdomovec, narkomanka a zločinec?" "Námitka!" Ozvala se rychle zástupkyně. "Zde nejednáme o slečně Reevesové." "Jde mi o věrohodnost svědkyně, ctihodnosti." Odvětil právník rychle. "Námitka se zamítá." Řekl soudce. "Svědkyně odpoví." "Ano. Pravda to je, kvůli tomu mám tu podmínku, což je můj trest. Byt mám. A byla jsem narkoman, ale to už je minulost." Odpověděla Lucky. "Ano." Pokračoval právník: "Do doby, než vás policie zatkla, což bylo tuším před devíti dny, že?" "Ano." "Takže, to tedy nejste narkomanka už celých osm dní. Gratuluji." "Námitka!" Ozvala se znovu zástupkyně. "Pane Burnsi prosím otázky, ne osobní názor." Řekl soudce. Právník tedy začal klást otázky. "Je pravda, že jste kladla odpor při zatýkání?" "Ano." Lucky byla naprosto v klidu. Zdálo se, že jí otázky právníka nějak neznepokojují. "Policie u vás, a to zdůrazňuji - u vás, nalezla kreditní kartu zavražděné, je to tak?" "Jo, vzala sem ji." "Vloupala jste se na ulici do několika bytů a domů, že?" "Jojo." "A jste těžce závislá na drogách, tedy pardon, dle vašich slov, byla jste." Právník se ironicky usmíval. "Takže vzhledem k těmto faktům je více, než pravděpodobné, že to vy jste zavraždila oběť, když jste potřebovala peníze na drogy. Vloupala jste se zcela náhodně do domu mého klienta, nastražila tam vražednou zbraň, kterou jste zavraždila oběť, a když vás chytili, svedla jste svůj čin na mého klienta, abyste si zajistila podmínku!" "Námitka!" Ozvala se znovu zástupkyně, ale než stačil reagovat soudce, reagovala Lucky. "Výborně, bravo, už útočíte, ale víte co, pane Burnsi? Já tyhle fígle znám, na mě to neplatí." "Reevesová mlčte!" Okřikl Lucky soudce, ale ta pokračovala. "My oba víme, o co tu jde. Vzal jste mou špínu a obrátil jste ji proti mně. Nic jinýho vy právníci neumíte. A ano, já nejsem svatá. Ale vy jste jen klaun v manéži, co dostal zaplaceno za to, aby vysekal vraha z vraždy." "Reevesová, ještě slovo a dostanete pokutu za pohrdání soudem!" Vykřikl naštvaný soudce. Lucky to nezastavilo. "Ale zde váš klient je vrah! Viděla jsem, jak jí zabil, pak si mě všiml, a kdybych neutekla, zabil by i mě. Vím to já, a pokud nejste úplnej idiot, víte to i vy! Tak to tu na mě nezkoušejte, jen proto, že za to máte zaplaceno, vy šašku!" "Máte pokutu za pohrdání soudem a už mlčte! Porota toto nebude brát v potaz." Řekl soudce, který byl už řádně vytočen. Lucky už mlčela, na právníkovi bylo vidět, že je zaskočen, ale poradil si. "Ctihodnosti, myslím, že se ukázalo, co je tato svědkyně zač, a že nemá žádnou úctu, tudíž je schopná tu lhát. Nemám otázky." Když to skončilo, porota se odebrala k poradě, Connorsová, Lucky, agent Stevenson, Emily a Alex čekali na chodbě. "To bylo ostrý." Řekla Emily, která z toho byla úplně nadšená. "Tys ho naprosto odrovnala."
Lucky se jen spokojeně usmívala. "Vlastně jsem jen řekla pravdu, kterou většina ví, ale nikdo nemá odvahu to nahlas říct."
Alex z toho tak nadšená nebyla. "Zbláznila jste se? Ten váš výstup může celý případ potopit!" "To se nestane. Naopak vyhrajete, za to vám ručím. Porota to těžko může ignorovat." "A o to právě jde, pokud..." Alex nestihla dopovědět větu, protože porota se začala vracet. "Vrací se? Po tak krátké době?" "To je buď dobrý, nebo špatný." Konstatovala Connorsová. Porota shledala obžalovaného opravdu vinným, jak Lucky řekla. Ta odcházela od svého prvního soudu s pokutou 1 000 dolarů.
Na CSI se mluvilo o tom, co Lucky předvedla u soudu. Vložil se do toho dokonce i agent Stevenson. "Myslel jsem si o tobě jen to nejhorší, ale to u soudu bylo dobrý. Byla bys perfektní právník." Řekl Lucky. "Dík, eee..." Zarazila se. "Henry." Řekl Stevenson, který, měl krátké černé vlasy, modré oči, byl vysoký a měl dobře osvalenou postavu. "Dík, Henry, ale já nesnáším právníky, na druhou stranu, poldy taky ne. Jo a omlouvám se za to napadení." Connorsová vykoukla z kanceláře. "Reevesová, můžete na chvíli?" Lucky šla tedy k ní do kanceláře. "Tou scénou u soudu jste hodně riskovala." "Klid, dopadlo to dobře." "Mohla to být katastrofa. Tohle nemůžete." "A co? Jen jsem řekla pravdu." "Ne, byla jste drzá." "To je úhel pohledu. Můžu jít? Musím do autoškoly." "Příště na to pozor. Běžte." "Dík." Lucky rychle zmizela.
O čtyři měsíce později Lucky dokončila výcvik, vše už uměla a ve Washingtnu v ACC si vyzvedla nové doklady a zbrojní pas. Nic tedy nebránilo jejímu přijetí do aktivní služby CSI. Connorsová jí dala standardní věci. Služební zbraň, odznak, vysílačku, pouta, klíče od stanice, od kanceláře, od služebního vozu a od osobní skřínky. Lucky dostala také přístupový kód do stanice a policejní vestu, ovšem u té nastal problém. "Můžete ze mě udělat poldu, ale nečekejte, že si vezmu tohle." Odložila vestu a začala si brát ostatní věci. Zastavila se u klíče od vozu. "Bavorák? Vida, aspoň něco u poldů stojí za to." "Tady je pracovní smlouva, pro vás na pět let povinná. Dostáváte hodnost zvláštního agenta, protože mi ještě jeden chybí." Řekla Connorsová a podala Lucky papíry. Lucky je podepsala, aniž by to četla. "Nepřečtete si to?" "K čemu? Stejně tu musím bejt pět let." "Jsou tam délky služeb a váš plat, mohlo by vás to zajímat." "A to je?" Koukla na Connorsovou. Proč se namáhat čtením, když jí to vše může říct? "Noční a denní služby. Denní vám začíná v osm ráno a končí v šest večer. Noční služba začíná v sedm večer a končí v šest ráno. U zvláštních agentů jsou časy poněkud jiné, snažte se je dodržovat. Váš plat je 3 240 dolarů měsíčně čistého, je tam i rizikový příplatek. A teď k pravidlům. Pravidla jsou jednoduchá. Budete chodit včas do práce, poslouchat rozkazy a pracovat na případech, které vám přidělím. Žádné porušení zákona, žádné nadávky, ani narážky, jasný?" "Ach, vy naivko." Pronesla Lucky drze. "Přesně o tomhle mluvím." "Vy jste ale otravnej polda." "Nedochází vám to? Zachránila jsem vás před lochem. Můžu vás tam zase poslat zpátky." "Lhářko." "Zločinče." "Tak jo a co teď, matko vrchní." "Ted nic, váš partner je agent Stevenson, takže je dobře, že jste spolu začali vycházet. Kde má kancelář už víte, ta je teď i vaše. To je vše. Dnes můžete jít. Uvidíme se v pondělí v osm ráno." "Netěším se." Pronesla Lucky, pobrala si věci a odešla. Venku našla své služební auto a odjela.
Comments